záhlaví.jpg

Války  "bohů"

            Staré sumerské texty zachycují souboje na život a na smrt mezi Ninurtou (synem Enlilovým, vnukem Anuovým) a Zuem, potomkem nepřátelského rodu z Nibiru (Mýtus o Zuovi), mající paralely v hinduistických a chetitských příbězích i řeckých bájích (souboje Titánů). Ze sumerských textů plyne, že po potopě získal Enlilův klan Mezopotámii, Enkiho klan zase Egypt a Afriku (Abzu). Ninchursag byla pověřena správou Sinajského poloostrova, kde v té době byl dobudován nový kosmodrom (v Gíze pak byly pravděpodobně po roce 14 800 př.n.l.vybudovány pyramidy jako orientační naváděcí zařízení). Rozdělení vlivu pak odstartovalo neshody mezi oběma klany (Zecharia Sitchin je nazývá "válkami u pyramid") - to vše skončilo smírem před cca 10 000 lety. V této době byla Sahara ještě plná života. Obyvatelé byli pastevci, kteří už ale ovládali umění mumifikace. Ale boje a války neskončily. Bratrovražedným bojem mezi „bohy" byl příběh boje o rozdělení vlády nad Egyptem mezi bratry Usira (Dolní Egypt) a Sutecha (horní Egypt) a následný zápas Sutecha s Hórem (paralelu tohoto příběhu nacházíme rovněž v řeckých bájích). V této době prokazatelně nastal rozvrat „staré říše", vzniklé koncem 4.tisíciletí př.n.l., který se m.j. projevil i rozsáhlým hladomorem. Vykopané hroby z té doby vypovídají o kanibalismu. Poté následuje další vývojová fáze. Je to klasická doba egyptského umění a literatury, vrchol egyptské civilizace, počátek rozkvětu tzv. „střední říše". Je to ovšem také doba nepokojů a zvratů, kdy z východu dochází k okupaci Egypta. O těchto událostech podává podrobné svědectví i Bible, v souvislosti s líčením života židovských patriarchů (Abraháma). V letech 1730 - 1550 př.n.l. se dostává Egypt pod nadvládu Hyksósů. V této době se setkává patriarcha Abrahám s egyptskou kulturou a civilizací, protože události jeho života spadají do 18. stol. př.n.l. Odborníci z Britského muzea oznámili v roce 2003 objev starého nápisu za největší nález naší doby, který přepíše stránky učebnic. Nápis je údajně starý 3 500 let a popisuje porážku Egypťanů núbijským královstvím a jejich hrozící vyhlazení. Udivující sdělení se skrývá ve 22 řádcích hieroglyfů, které se podařilo rozluštit egyptským a britským odborníkům. Nápis byl nalezen v bohatě zdobené alkaabské hrobce v Horním Egyptě a pojednává o dosud neznámých bitvách, které "svět od svého stvoření dosud neviděl". V červené barvě vyvedený nápis vypráví, jak núbijská armáda a její jižní spojenci bleskově zaútočili na Egypt, kde se do protiútoku hrdinně postavit Sobeknakht. Rozhodující roli v konfliktu hrála údajně supí bohyně Nekhbet, která Kúšity kropila ohnivým deštěm, zatímco vůdce vetřelců padl pod nárazem jednoho jejího plamene. Egyptologové se těší, že v dosud špatně probádané oblasti narazí na ještě báječnější nálezy. Mocenské spory mezi bohy vyvrcholily nukleární katastrofou, při níž byla srovnána se zemí kromě kosmodromu na Sinajském poloostrově též "hříšná" kanaánská města Sodoma a Gomora. Západní vítr zanesl radioaktivní mrak až k Sumeru. „ Lidé umírají strašlivou smrtí, zvířata hynou, voda je otrávená, půda spálená". Sumer a jeho velká civilizace je zničena". Bible tvrdí, že Sodoma a Gomora ležely v lesním údolí, nazvaném Siddim. Už v polovině 19.stol. Angličané objevili, že od úzkého mysu Lisan na východním pobřeží Mrtvého moře se táhne pod vodou vysoký skalní práh, který dělí jezero na dvě části. V jižní části je voda velmi mělká, kdežto v severní části dno prudce klesá do hloubky 400 m. Odborníci se domnívají, že mělčina byla kdysi údolím, které se propadlo v důsledku nějakého geologického kataklysmatu. Nedávno byly objeveny Prvotní dějiny foinického kněze Sanchuniatona, kde se píše, že údolí Siddim se propadlo a proměnilo se v jezero. Geologové stanovili dobu této katastrofy na 2000 let př.n.l. V bezprostředním sousedství Mrtvého moře se rozkládá celá řada pahorků, tvořených kamennou solí, pravděpodobně jako pozůstatek světové potopy, kdy zde byla mořská voda. Právě zde se z Lotovy ženy stal solný sloup. Vzpomeneme-li na Hirošimu, kde na zdech zůstaly otisky spálených lidí, kteří se žárem doslova vypařili, získáme věrohodné vysvětlení tohoto „zázraku". K jakým asi dojdeme závěrům, až si v následujících odstavcích přečteme o síle „bož-ských" zbraní, zmiňovaných ve staroindických eposech? Vědec z oblasti sanskrtu profesor dr. Kanjilal uvádí staré prameny, v nichž se hovoří o strašlivých zbraních, různých létajících strojích a kosmických lodích. (obr. 25 - Obrazová rekonstrukce létajících strojů - středověká). Například vydání Vimánikašástra v hindštině poukazuje na devadesát sedm staroindických textů zabývajících se létajícími stroji, jejichž nejstarší překlad pochází z r. 1870, kdy západní svět neměl o letadlech a vesmírných korábech ani tušení. V překladech však byly tehdy nepochopitelné verše často vynechávány nebo označovány za náboženské bláboly. V některých dílech starověkých autorů jsou přímo vysvětlovány základní konstrukční principy a dnešním jazykem řečeno, takticko-technická data jednotlivých typů létajících strojů. (obr. 26 - Obrazová rekonstrukce létajících strojů - novověká). Přesný překlad technických textů je problémem i v současné době. Přesněji bylo možné přeložit jejich technické schopnosti, mezi kterými je popisována jejich vysoká manévrovací schopnost, zastavit se ve vzduchu, pohybovat se okolo zeměkoule nebo se vzdálit do vesmíru. Popis takovéhoto letu byl objeven i v sumerském eposu o králi Etanovi. Byl třináctým králem první kišské dynastie po potopě světa, jak je uvedeno v babylonském Seznamu králů. Přestože tehdejší lidé si těžko mohli shlédnout zemský povrch jinak než z nějakého kopce nebo hory, je popis měnící se perspektivy a dokonce i úzkosti vznášejícího se krále dokonalý. Skutečnost, že jej nesl orel, můžeme vysvětlit buď absencí technického slovníku tehdejšího básníka nebo pozdějšími překlady, kdy použitý výraz mohl být pro následující generace nesrozumitelný. Stejně nesrozumitelně působí v překladu výraz „kolo", pokud bychom ho nepřeložili jako „okruh". Pro skutečnost, že král Etan skutečně letěl, to je zcela nepodstatné: „Když vznesl ho (orel) vzhůru k prvnímu kolu, pravil orel k němu, k Etanovi: "Pohleď, můj druhu, shlédni na moře u hradeb Ekuru!" Země se vskutku stala jen kopcem, moře se změnilo v pouhý proud řeky. Když vznesl ho vzhůru k druhému kolu, pravil orel k němu, k Etanovi: "Pohleď, můj druhu, jak vypadá země!" Země vyhlíží jako malý les. Když vznesl ho vzhůru k třetímu kolu, pravil orel k němu, k Etanovi: "Pohleď, můj druhu, jak vypadá země!" Moře se změnilo v zahradní strouhu. Když pak let pokračoval a orel kroužil stále do větších výšin, Etana dostal strach: „Rozhlédl jsem se, zmizela země, a můj zrak utkvěl na širém moři. Nechci už stoupat dál k nebi, můj druhu, zastav, abych se mohl vrátit na zemi!" V básni je popisován tehdejší místopis, protože uvedené město nestálo přímo u moře, ale na břehu velké laguny nazývané Dolní moře, spojené s dnešním Perským zálivem přírodním průplavem. V sumerských eposech jsou popisovány i bitvy s využitím „zbraní hromadného ničení" : …."Ningirsu, Enlilův největší bojovník vydal spravedlivý rozkaz k rozpoutání boje proti Ummě. Na její vojsko hodil velkou síť, hromady mrtvol se nakupily na bitevní pláni. Eannatum, vladař města Lagaše, Entemenův děd, vyznačil spolu s Enkalleem, vladařem města Ummy, hranice a postavil na nich hraniční sloupy". Obdobně jsou v jiných eposech, především indických, popisovány i těžko představitelné zbraně „bohů" s apokalyptickými účinky, které dokážou vypařit veškerou vodu a planetu zahalit do páry, schopné celou planetu roztrhat nebo „jen" spálit celé země. Je dokonce popisováno i použití různých zbraní v bitvách mezi jednotlivými „božskými klany", kterých se účastnili i lidé a to třeba i jako piloti útočných letounů. Popsány jsou i zbraně, která dokážou uspat celou armádu, dokážou vlastní vojska i s technikou zneviditelnit nebo vytvoří jakousi fata morgánu, takže nepřítel střílí do prázdna. V textech jsou zmíněny i jakési, dnešní terminologií řečeno, ruční zbraně, které vypuštěny jako planoucí oheň se vrací zpět k válečníkovi jako bumerang. Nakonec bych se rád ještě jednou vrátil k bibli, kde se objevují pojmy jako „serafíni" a „cherubíni" a provedl srovnání s indickou mytologií. Pod těmito pojmy si dnes většina lidí představuje anděly - služebníky boží. Prorok Ezechiel popisuje cherubína, že měl čtyři tváře, tělo a ruce muže, telecí nohy s koly a křídla. Cherubíni se podle jeho popisu neotáčejí, ale stojí přímo jako kola cherubínského vozu, která se také v zatáčce nezatáčejí, což je technicky možné například u pásového podvozku. (obr. 32 - Létající stroj) Takovýto létající stroj v sobě spojoval schopnosti nákladního vrtulníku i pozemního nákladního vozidla. V Kebra Negest je popisována příprava k letu Šalomounova syna, který „naložil veškerý doprovod i zvířata s povozy" a když letěl nad Egyptem, „pobořili svým letem obelisky i sochy bohů". Jestliže takovýto stroj byl modulové konstrukce, mohla se potom nosná plošina zvětšit podle potřeby. I proto možná v Orientu vznikl pojem „létající koberec". V nejstarších starozákonních textech se objevuje archaické označení Boha jako „toho, který sedí na cherubínech nebo na nich jede". Je velmi pozoruhodné, že se podobná bytost, či spíše zařízení objevuje i v indické mytologii. Jmenuje se Garudah a je pro své neobyčejné schop-nosti nazýván králem ptáků. Byl zobrazován s orlími křídly a zobákem, ale lidským tělem. (obr. 34 - Garudah) „Jeho obličej byl bílý, tělo měl rudé a zlatá křídla". Sloužil bohu Višnuovi jako dopravní prostředek, ale také byl schopen jednat samostatně. Dovedl „natankovat" vodu z řeky a uhasit plameny i shazovat „božská vejce", která roztrhala protivníky na kusy. Mohl doletět až na Měsíc, neboť „když Garudah zvedl křídla, zachvěla se země". S dnešními vědomostmi a trochou fantazie můžeme spekulovat, že se jednalo o technická zařízení schopná letu, ale i jízdy po zemi. Telecí nohy jsou pravděpodobně odpružené přistávací teleskopy s možností po-jezdu po zemi. Křídla nebo spíše vrtule byly na těchto nohách uspořádány v párech (viz Židovské pověsti z pravěku - Semael a serafíni) a jejich množství se řídilo podle typu stroje. Při „luštění naší křížovky" musíme však vzít v úvahu i to, že cherubíni podle bible hlídali s plamenným mečem vstup do Edenu a byli dokonce umístěni i jako strážci na Arše úmluvy. Při srovnávání starověkých památek jsem došel k závěru, že popisovaná technologie má několik technických úrovní. Některá zařízení prozrazují vysokou technickou vyspělost, jiná jako by byla zapůjčena z muzea nebo vyrobena na koleně. Z toho jsem získal dojem, že zde bylo několik kategorií „bohů", přesně, tak jak je popisuje bible. Předně tu byl nejvyšší šéf se svým štábem, či spíše rodinou. Potom následovali odborníci a nakonec personál. To byli ti hodní. Potom byli ti „padlí andělé", kteří se vzbouřili proti pracovním podmínkám a byli pravděpodobně řízeni vzbouřenou částí odborníků a personálu. Ti samozřejmě byli v technologické nouzi a používali dosluhující technologii nebo jednoduchá zařízení, která byli schopni si zde sami vyrobit. Všechna tato zařízení však byla pro tehdejší lidi nepochopitelná a byla označovaná jako „božská zvířata" nebo jinými podobnými názvy. Pro větší představu si můžeme provést srovnání tohoto stavu s Austrálií v době, kdy se stala gigantickou trestaneckou kolonií. Byla rovněž odříznuta od civilizovaného světa, měla svého guvernéra, vládu, úředníky a samozřejmě trestance. Ti jakkoli byli ubozí, byli oproti do-morodcům ve výhodě v oblasti řemeslných dovedností a později i technických znalostí. Tedy i oni, pokud se jim například podařilo zmocnit pušky, střelného prachu, svítilny, sekery a pod., mohli v divočině mezi domorodci působit jako bohové, ovládající oheň, hrom a blesky a řadu praktických dovedností. Tím lze logicky vysvětlit i primitivní záchranu života na Zemi prostřednictvím archy Noemovy. Byl to zoufalý pokus té nejnižší kasty Anunaků, zachránit své otroky a svoje životní prostředí v rozporu s plánem „guvernéra" a jeho štábu.

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4646 | 38%)
Ne (3757 | 31%)
editor A.Radechovský , pomocný editor Daniel Škarda
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one