záhlaví.jpg

Vznik písma 

 

O vzniku písma, jakožto jednoho z nejdůležitějších fenoménů lidské kultury a civilizace stojí za to pohovořit podrobněji. Počátky vzniku písma se objevují v povodí Eufratu ,Tigridu a Nilu, ale také Jang-ć-´tiang (Veliké řeky) Chuang-che (Žluté řeky), v oblastech sídel vyspělých kultur. Egypt (4. tisíce př.n.l. až do 3. stol. n. l.). Hieroglyfy (z řec. posvátné rytiny), jsou nejznámějším typem zobrazení. Počet hieroglyfů přesahoval 700 a každý znak vyjadřoval slovo, slabiku i souhlásku. Pro lepší čitelnost byl doplněn vysvětlujícím znakem - determinantem. Hieroglyfy sloužily k monumentálním nápisům psaným na kámen, popřípadě do něj tesaným. Směr psaní znaků lze určit podle pohledu zobrazených postav. Zpočátku byly znaky řazeny svisle, až kolem roku 2 tisíce př.n.l. vodorovně. Potřeba rychlého psaní vedla ke zjednodušení hieroglyfů v písmo hieratické (kněžské) a 6. stol. přineslo další zjednodušení - písmo démotické (lidové). Obecné užívání písma usnadnil vynález papyrusových svitků (2200-1500 př.n.l.), na které se psalo rozžvýkaným rákosem a inkoustem ze sazí.

V Mezopotámii (asi 3 000 př.n.l. až do 1. stol. př. n. l. ). Kde sídlil národ Sumerů vzniklo písmo, nazvané později klínové. Toto písmo bylo původně obrázkové, ale více se vázalo ke zvukové podobě slova, slabiky. Například "šu" klínový obrázek označující ruku byl použit i pro jiné slovo obsahující "šu". Větší přehlednosti napomáhaly vysvětlující znaky. Sumerové psali seříznutým rákosem do hliněných destiček a na stvrzení jejich pravosti používali pečetní válečky. Zachovaly se i kamenné stély s reliéfy pro kultovní účely. Klínové písmo převzali ve 3. tisíciletí př.n.l. Chetité, národ neznámého původu. Písmo tohoto národa se podařilo rozluštit českému vědci Bedřichu Hroznému (1879-1952), z nápisů na hliněných tabulkách z královského paláce Boghazköy (Turecko). Klínového písma užívala převážná většina národů Přední Asie. Vrcholu vývoje dosáhlo klínové písmo ve fonetické podobě klínové abecedy z nálezu v syrském Ras Šamra, starobylém Ugaritu. Toto ugaritské klínové písmo vzniklo ve 2.tisíciletí př.n.l. v oblasti dnešní Sýrie a Palestiny. Obsahovalo 30 znaků.

            Féničané byli semitským národem mořeplavců a obchodníků. Sídlili na libanonském pobřeží a při svých cestách Středomořím poznali egyptská písma i klínopisy. Své písmo vytvořili kolem roku 1 300 př. n. l. písmo fénické obsahovalo 22 hláskových znaků. Písmo se píše i čte zprava doleva a mezi slovy nejsou mezery.

            Čínské písmo vytvořil podle pověsti ve 27. stol. př.n.l. císařský rádce Cchang Ťie. Toto písmo mělo také původ v obrázcích, používáním ovšem zabstraktněly. Znak zachycuje symbol pro jednoslabičné slovo a symbol pro výslovnost. Znaky, jejichž počet přesahoval desetitisíce se psaly svisle do sloupců. V Číně se psalo na bambusové destičky, zvířecí kosti nebo želví krunýře. Velkou změnu způsobil v prvním století př.n.l.. Cchaj Lun vynálezem papíru. Významným vynálezem je i deskotisk ze dřevěných matric používaný od roku 868. Tisklo se na papír i hedvábí.

            Zvláštní pozornost si zaslouží písmo amerických Indiánů. Donedávna byli vědci přesvědčeni, že v oblasti Jižní  a Střední Ameriky písmo v našem slova smyslu neexistovalo. Bylo známo uzlové písmo Inků - kipu které sloužilo k zaznamenávání početních údajů. Naopak tokapu byly vytkávané geometrické vzory v inckém obřadním oděvu, které informovaly o společenském postavení jedince ve společnosti. Dnes není pochyb o tom, že v obou těchto oblastech písmo existovalo a plnilo celou řadu funkcí. Sloužilo k měření času, uchování kolektivní paměti, řízení měst, vyřizování soudních sporů, zapisování detailů náboženských rituálů a převyprávění mýtů. Písmo vzniklo v olmécké kultuře podle posledních poznatků asi 3 - 4000 let př.n.l. Proč nebyl tento systém uznán za písmo? Protože měl jinou formu než v Evropě. Spočíval na jiném principu. Západní písmo se zrodilo v Sumerské říši. Sumerská slovní zásoba oplývala jednoslabičnými slovy. Z některých znaků - slov se tedy staly znaky - zvuky znázorňující fonémy. Každý znak odpovídá určitému zvuku a z těchto zvuků se pak skládají jednotlivá slova. Středoamerický systém je jiný. Indiánské jazyky jako např. nawatl, kterým mluvili Aztékové, nejsou fonetické, ale aglutinační (shlukují pojmy). Nejsou vhodné pro fonetický přepis. Písmo zachycuje přímo myšlenku, pojem nebo věc, nikoli zvuk slov. Říká se mu písmo ideografické. Je možné jej číst v jakémkoli jazyce, podobně jako je tomu u čísel. Používá soubor znaků označovaných jako glyfy, které jsou natolik různorodé, že mohou pojmenovávat jak svět hmatatelných jevů, tak i ty nejabstraktnější pojmy. Kdyby bylo toto písmo čistě glyfické, bylo by jistě dávno přirovnáno k egyptským hieroglyfům nebo čínským znakům a nikdo by se nerozpakoval zařadit je mezi písma. Má ale jednu zvláštnost: možnost nekonečných variací. Mayský písař si mohl volit stupeň stylizace zobrazování a jednotlivé ideogramy mohl rozvíjet do detailů. Když chtěl šetřit místem, mohl napsat čistě glyfický text spočívající ve sledu piktografických znaků seřazených do vodorovných nebo svislých řádků podle tvaru podkladu, na který psal. Pouze tato maximálně zjednodušená verze byla v Evropě uznána za písmo. V indiánské písařské praxi tvořila spíše výjimku. Nejpoužívanější bylo silně ikonické a figurativní zobrazování, které by v naší kultuře bylo nazváno malbou či kresbou.

Zcela nový typ písma se objevil okolo roku 1 100 př.n.l. na Blízkém východě. Britští vědci došli k závěru, že se jedná o písmo, které používali Židé v období exodu z Egypta a jejich strastiplné pouti pouští do „země zaslíbené". Nejedná se už o písmo obrázkové. Nové písmo nazvané hláskové bylo vytvořeno na základě hlásek (písmen), tvořících první abecedu. Jen těžko lze uvěřit, že by Hebrejci v době svého putování, hladovění a válčení ještě vymýšleli nové písmo. Na druhé straně, jejich „Bůh" jim dal desatero napsané. „Bůh" tedy věděl, že alespoň Mojžíš a kněží umí číst a psát nebo kromě jiných potřebných znalostí je naučil i tomu.

Všechna tato zjištění nás nutí k tomu, položit si další otázky. Jestliže zde na Zemi byli pouze nám známí Anunakové, hovořily jejich jednotlivé skupiny jiným jazykem podobně, jak je tomu dnes ve světě? Byli zde snad ještě jiní „bohové"? Vyvíjel se i jejich jazyk a písmo v průběhu tisíciletí nebo byly různé druky písma vyvíjeny pro různé skupiny lidí?

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4637 | 38%)
Ne (3754 | 31%)
editor A.Radechovský , pomocný editor Daniel Škarda
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one