záhlaví.jpg
Hinduismus

            

V hinduismu je vzhledem k množství bohů všechno komplikovanější. Ten učí, že na začátku čtyř světových věků byl věk bohů. Jmenoval se Krtayuga nebo Devayuga.Tento věk byl v  každém směru dokonalý, protože neexistovala ani nemoc ani zloba, ani hádky ani závist, strach nebo bolest. „Všichni měli stejnou snahu, stejné mravy, stejné vědomosti, protože tenkrát kasty naplňovaly svou povinnost jedním a týmž konáním". Hinduismus nezná také žádný prarodičovský pár, neboť Bráhma stvořil hned osm tisíc lidí, totiž tisíc párů v každé ze čtyř kast. Tyto páry se sice milovaly, neměly však žádné děti. Teprve na konci svého života přivedl každý pár na svět dvě děti, avšak nikoli v důsledku pohlavního spojení, ale pouhou myšlenkou. Tak vznikly duchem obdařené bytosti, které zaplnily Zemi.

Jsou však i méně náboženské knihy. Například svazek Vanaparvan, což je součást staroindické Mahábháraty v kap. 168 až 173 popisuje sídla bohů jako opravdová meziplanetární sídliště, která krouží vysoko kolem Země. Gigantické útvary měly názvy jako „Vajhájasí", Geganačara" nebo „Khéčara". Byly tak mohutné, že transportní lodě nazývané „vimány" mohly vlétávat obrovskými branami dovnitř. Ve svazku Drónaparva se dočteme, jak tři dokonale zbudovaná města, která kroužila kolem Země byla napadena: „Civa, který letěl ve svém výtečném vozidle, sestaveném ze všech nebeských sil, se připravoval na zničení všech tří nebeských měst. A Sthanu, ten první (nejpřednější) z ničitelů, ten vyhubitel Asurů, tento bojovník nezměřitelné statečnosti, obdivovaný nebešťany …zaujal vynikající, jedinečné bojové postavení… Když se ona tři města setkala na obloze, provrtal je bůh Mahadeva strašlivým trojitým paprskem . Danavové nemohli pohlédnout do toho paprsku, který byl naplněn plamenem Yuga a složený z Višnu a Soma. Když začala ona tři města hořet, Parvati tam spěchal, aby shlédl tu podívanou".

Ve skupině Purvagata najdeme vědecké knihy a poučení. Například Utpada-Purva pojednává o vzniku a zániku hmoty, další popisuje síly hmoty „bohů", Pranavada-Purva pojednává o lékařství, jiná o matematice, nebeských tělesech, ale také o životních formách, které na nich žijí. Bohužel pouze zlomkovitě se zachovaly spisky, které pojednávají o tom

-          jak se odebrat pomocí magických prostředků do dalekých zemí,

-          jak se uskutečňují zázraky,

-          jak se přeměňují rostliny a kovy

-          jak se létá v prostoru.

            Podle učení džaina je současný věk (epocha) pouze jedním z mnoha. Už před námi byla jiná světová období a co nevidět - přibližně okolo roku 2000 křesťanského letopočtu - má začít nový věk.

            Nebudu zde uvádět přehled vládců a patriarchů (tirthamkarů) a dobu jejich vládnutí, protože se jedná o podobně vysoká čísla ve stovkách a tisících let, podobně jako v sumerském seznamu králů.  Místo toho se podíváme na časové jednotky, které jako by zformuloval Albert Enstein. Jejich nejmenší časová jednotka je „samaya" a ta odpovídá době, za kterou se atom nejpomalejším pohybem přesune o délku svého vlastního průměru. Bezpočet těchto samaya tvoří 1 „avaliku" a - konečně počítatelné - 1 677 216 avalik tvoří 1 „muhurtu". To by bylo našich 48 minut. Třicet muhurt dává 1 „ahoratru" a ta odpovídá přesně 24 hodinám. Podstatné je to, že počítání času je u džainů tísíciletí staré a původně je to naučily nebeské bytosti. Tím to však zdaleka nekončí. Můžeme počítat dál, že 15 ahoratra dává 1 „pakša" a 2 pakša je 1 „masa", což je náš jeden měsíc. Počítání samozřejmě pokračuje dál přes roční období, roky, dál pokračují časové úseky vyjádřené desítkami, stovkami, tisíci i miliony roků až do 77místných čísel.

 Džainové, nebo spíše jejich učitelé, vycházeli z atomu nejen ve svých výpočtech, ale i ve svých filosofických úvahách. Věděli, že každá hmota vzniká a trvá jen silou, která uvádí do pohybu atomové částice. Naše bytí je výsledkem předchozího činu. Každá existence je pouze článek v dlouhém řetězu existencí, které kdysi byly nebo budou. Jestliže myšlenky řídí naše činy, zanechávají činy zpětně stopu na našem duchu. Srovnatelně, pro lepší představu, bychom mohli považovat magnetické pole, které nevidíme, za duchovní sílu ovlivňující hmotu (železné piliny).

I džainové očekávají příchod, nikoliv však Mesiáše, ale vesmírných proroků. Proroci zvaní „tirthamkarové" přicházejí vždycky na počátku nového světového věku. Připravují lidstvo na nový věk. Proto se „tirthamkarové" rodí jako lidé (vzpomeňme na Syna člověka v proroctvích Henocha a následný kult Ježíše), avšak jejich hmota, jejich znalosti karmy, pocházejí z vesmíru. Když uplyne jeden věk a mají se zrodit noví „tirthamkarové", rozezní se v hlavním paláci božského nebe zvon. To způsobí, že se ve všech ostatních 3 199 999 palácích rovněž rozezní zvony. Potom bohové v létajícím paláci navštíví Sluneční soustavu a na Zemi začne nový věk.

            Pravděpodobně však nevykonávají takovéto cesty pouze do Sluneční soustavy, protože ve vesmíru podle džainského učení jsou různé formy života. Ty jsou nestejně rozdělené po hvězdném nebi. Zajímavé je, že na všech možných planetách jsou sice rostliny a základní životní formy, avšak jen na určitých planetách jsou „bytosti se svévolnými pohyby". Aby bylo možno vesmírem cestovat, je nutno měřit vzdálenosti. K tomu slouží měrná jednotka „rajju"; což je vzdálenost, kterou uletí „bůh" za šest měsíců, když v každém okamžiku urazí 2 057 152 „yojana". Bohužel nevíme, co přesně označují výrazy „okamžik", a „yojana".

 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4635 | 38%)
Ne (3754 | 31%)
editor A.Radechovský , pomocný editor Daniel Škarda
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one