záhlaví.jpg

Megality

Nejznámějšími stavbami starověku jsou bezpochyby egyptské pyramidy. Po celém světě však existuje spousta podobných staveb, označovaných slovem megalitické, což znamená, že jsou vytvořeny z obrovských kamenných bloků.

 Jedním z měst s takovýmito starověkými stavbami je město Baalbek v Libanonu. Ze všech archeologických pokladů Baalbeku vynikají především obrovské terasy, které by z našeho hlediska nebylo možné postavit bez použití vyspělé techniky, bez zvedacích a jiných stavebních strojů, které tehdy jen stěží existovaly. Informace o tom, kdo a kdy postavil v Baalbeku tyto stavby z otesaných monolitů, zatím nemáme. Terasy nacházející se v Baalbeku  svými rozměry zastiňují dokonce i tak velkolepé stavby, jako jsou egyptské pyramidy. Při pohledu na ohromné kameny, ze kterých jsou tyto terasy postaveny, nás bezděčně napadají myšlenky, jaké to asi byly technologie, které umožňovaly zvedat a převážet tak obrovské hmotnosti. Základy stavby byly zhotoveny z ohromných kamenných bloků. Například jihovýchodní stěna terasy, na které byl postaven Jupiterův chrám, je sestavena z devíti řad kamenných bloků, z nichž každý váží více než 300 tun. Do stěny na severozápadní straně byly zabudovány tři největší opracované monolity na světě, nazývané Triliton nebo také Div tří kamenů. Tyto kameny mají délku 29 m, výšku 4 m a tloušťku 3,6 m. Váha každého z těchto tří kamenů je od 800 do 1000 tun, přičemž kameny Trilitonu jsou tak přesně sestaveny a tak přesně spojeny jeden s druhým, že mezi nimi není možné prostrčit ani jehlu. Ještě větší kamenný blok byl nalezen v kamenolomu nedaleko samotného města. Jeho rozměry jsou 23 m na délku, 5,3 m na šířku a 4,55 m na výšku. Hmotnost tohoto kamene je přibližně kolem 2000 tun. Tento kámen nazývaný "Jižní" je největším opracovaným kamenem na světě. Pro představu si můžeme uvést, že například současné tanky váží asi 40 tun. Znamená to, že na váhu 2000 t bychom potřebovali 50 těchto tanků. Nevyřešenou otázkou také zůstává, jak tyto kameny převáželi z kamenolomu, který se nachází ve vzdálenosti 1 km od místa stavby. Jakákoliv přeprava takových ohromných bloků je téměř nemožná, protože terén mezi kamenolomem a terasami je kamenitý a kopcovitý. Teoreticky by takové kameny od kamenolomu k městu musely táhnout desítky tisíc dělníků, což u badatelů vyvolává pochybnosti. Nebyly však nalezeny žádné stopy po cestách, rampách, či jiných zemních stavbách, které by naznačovaly, že tudy byly smýkány obrovské bloky z lomu na místo určení. Ještě nepochopitelnější je, jakým způsobem byly kameny Trilitonu vyzvednuty do více než sedmimetrové výšky a uloženy na stěnu s takovou přesností bez jakéhokoliv použití vápencové malty. Mnohem jednodušší by totiž bylo použití bloků menších rozměrů, jejichž usazení je snadnější a rychlejší. Nejtěžší kameny, použité ke stavbě pyramid mají hmotnost „jen" okolo 200 tun.

Podle archeologických nálezů byla výstavba Baalbeku z dosud neznámých příčin náhle přerušena a mnohé stavby zůstaly nedokončeny.

Podle místní tradice toto místo existuje už od dob Adama a jeho synů, kteří plavém vyhnání z Ráje žili v Cedrových horách. Legendy praví, že Adam obydlil místo dnešního Damašku a zemřel nedaleko odtud. A právě Kain, poté co zabil Ábela, vybudoval zmíněné místo. Od maronitského patriarchy Libanonu pak pochází následující legenda: „Pevnost na libanonské hoře je nejstarší stavbou na světě. Zbudoval ji ve 133 roce stvoření Adamův syn Kain v záchvatu šílenství. Nazval ji po svém synu Enochovi a obydlil ji obry, kteří byli za své nepravosti potrestáni Potopou". Po Potopě místo znovu vybudoval biblický Nimrod, veden snahou dosáhnout nebes. Podle této pověsti se pověstná babylonská věž nestavěla v Babylonu, ale právě na tomto místě. Cestovatel ze 17. století d´Arvieux napsal ve svých Pamětech (část II, kap.26), že místní Židé i Muslimové věří ve starý rukopis, který byl nalezen na tomto místě a který praví, že po Potopě Nimrod poslal obry, aby přebudovali pevnost Baalbek, která se tak nazývá na počest boha Baala, boha Moabitů, uctívačů slunečního boha. Tím je vysvětlen i řecký název Heliopolis - město Slunce.

            Podobná záhadná stavba se nachází na druhém konci světa, v Andách, nedaleko jezera Titicaca. Jedná se o ruiny starobylého městaTiwanaku, se známou Puma-Punku, neboli Lví bránou. Jedná se o neuvěřitelně rozlehlý, mnohotvárný a hlavně dokonalý kamenný komplex. To, co se tu rozkládá, nikdo nikdy nepochopil a tedy ani uspokojivě nevysvětlil. Naprostý nedostatek přesnějších informací způsobil, že se musíme plně spolehnout pouze na současné metody archeologie, bez jakýchkoliv písemných památek. Proto se pohled na tuto pozoruhodnou kulturu poměrně často mění a vyvíjí. V jednom však mezi vědci panuje shoda: toto bylo pravděpodobně jedno z největších měst kultury, která v Andách kontinuálně existovala více než tisíc let a její ž počátky sahají do doby před naším letopočtem. Celé město bylo vybudováno z kamene, který pochází z poměrně vzdáleného lomu v jiné části jezera Titicaca. Některé kusy kamene jsou tak obrovské, že zatím nebyl nikdo roumně vysvětlit jak byly tyto megality přepraveny na vzdálenost desítek kilometrů. Archeologové předpokládají, že kameny byly pravděpodobně dopravovány na rákosových vorech (jejichž vynikající nosnost a vlastnosti ověřil v praxi norský cestovatel Thor Heyerdahl) po jezeře k Tiwanaku, kde byly prostě pomocí velkého množství lidí taženy na místo určení. Váha největších kusů andezitu a pískovce se pohybuje okolo čtyřiceti tun. Největší prostor zabírá velká chrámová plošina, komplex zvaný Kalassasaya.Na plošině stojí nejznámější památka Tíwanaka, Brána slunce. Ta je vytesaná z jediného kusu andezitu o váze asi třicet tun. Není to jediná monolitická brána v Tíwanaku, ale jen tato je zdobená složitými ornamenty. Opracování je velmi přesné a jemné.

             Antonio de Castro y del Castillo, který byl roku 1651 biskupem v  La Paz, napsal: „Ačkoliv se dříve předpokládalo, že tyto trosky jsou prací Inků, pevností pro jejich války, došlo se nyní k poznání, že jde zcela jistě o stavební dílo vzniklé před Potopou. To nemůže být práce Inků na rovině bez vody a s tak hlubokými základy, takové nádherné dílo by nepostavili ani Španělé. To, co zvláště obdivuji, jsou sesazené kameny…".

             Francouzský přírodovědec Alcide d'Orbigny (1802-1857) popsal hlavní plošinu jako monolit, zatímco v současné době je rozlomená na tři kusy. Čtyřicet metrů dlouhý a sedm metrů široký kámen zasazený do zatím neznámé hloubky může mít hmotnost jedenáctipatrového domu. V nezpracovaném stavu musel být samozřejmě ještě objemnější. Tato masa kamene musela být na holou náhorní plošinu dopravena. Ale jak? Pomocí lidských svalů a tradičních dřevěných válců? Žádné dřevo by takový tlak nevydrželo! V současnosti bylo zjištěno, že žula, použitá v Tíwanaka se těžila v lomu, vzdáleném 60 kilometrů. Kromě vlastní přepravy je udivující i opracování těchto gigantických kvádrů. Indiáni ve starověku neměli žádné železné nástroje. Nástroje ze slitiny mědi a cínu byly příliš měkké na to, aby se jimi dala opracovávat žula. Kromě toho je nutno si uvědomit, co všechno je třeba udělat, aby takové kamenné město vzniklo. Předpokládá to zpracovat projekt s využitím znalostí aritmetiky, geometrie, často i astronomie, je nutno provést geologický průzkum a až potom přepravovat a opracovávat. A to vše v době bronzové nebo ještě dříve. Indiánské pověsti uvádějí, že Tiwanaka zbudovali bohové za jednu jedinou dlouhou noc (nevíme jak byla dlouhá). Na stavbě se prý nepodíleli žádní lidé. Bohové, kteří uměli létat prý zničili svou vlastní stavbu tím, že ji zvedli do vzduchu, otočili a nechali padnout na zem.

               Jestliže je ve světě poměrně známý Stonenhenge v Anglii, nedá se totéž říci o Hagar Qim na Maltě. Rovněž maltské stavební zázraky vznikly v době kamenné, a to nejspíše - a to je částečně potvrzeno i radiokarbonovou datovací metodou - někdy mezi  8 až 4,5 tisíci léty př.n.l. což je střední a mladší doba kamenná. Třicet chrámů je roztroušeno po ostrově křížem krážem. Leží tu všude obrovské monolity. Některé v průběhu zvětraly, některé se i rozštěpily. Nejsou zde však jen tyto monolity. V Saflieni, jihovýchodně od Vallety se nachází hypogeum Hal-Saflieni. Slovo hypogeum pochází z řečtiny a znamená podzemní prostor. Jedná se o jakýsi podzemní chrám, jehož stáří je odhadováno na 6,5 tisíce let. Není to ovšem jen ledajaký chrám, ale třípatrové monstrum. V turistickém průvodci se píše: „ Podzemní chrám a věštírna neznámého praobyvatelstva sestává z mnoha chodeb a místností, které jsou vyhrabané tři podlaží hluboko pod zemí, popřípadě vysekané do skály. Lidé v době kamenné ovšem neznali kovové nástroje - proto doba kamenná. Další velká záhada spočívá v akustických vlastnostech této stavby. Stačí totiž v určitém místě zašeptat do malé skalní mušle ve stěně a váš hlas je najednou několikanásobně zesílen, takže burácí podzemními prostorami jako z obrovských amplionů. To ovšem muselo při náboženských obřadech zanechat obrovský dojem na všechny přítomné. A opět si musíme položit otázku, co to bylo za stavitele, kteří navíc ovládali zákonitosti akustiky tak, že dovedli sestrojit skalní zesilovače zvuku? Ale to pořád ještě není všechno. Noční můrou všech stavitelů uzavřených, a zvláště podzemních staveb je jejich klimatizace. V současné době to řeší složité klimatizační jednotky, které udržují teplotu a vlhkost vzduchu na stanovených hodnotách. Podzemní chrám nic takového nemá a přesto, ať chrámem prochází stovky turistů nebo jen malá skupinka, teplota se mění jen nepatrně.  

                  Další nevysvětlená megalitická památka se nachází ve francouzské Bretani. Jedná se o takzvané menhiry, což v překladu z keltštiny znamená dlouhé kameny. Tyto kameny stojí v troj- až dvanáctistupech a připomínají tak zkamenělé vojsko. Nejmenší z těchto kamenných „vojáků" měří okolo jednoho metru, největší je 12 metrů vysoký a 150 tun vážící kolos. Avšak absolutně největší menhir, dnes už povalený, je 20 metrů dlouhý a váží přes 350 tun!  U Kermania stojí 1029 menhirů v deseti řadách na ploše přibližně 100 metrů široké a 1?2 km dlouhé. Nedaleko Ménecu je 1169 menhirů, uspořádaných v jedenáctistupu. U Kerzehra bylo napočítáno 1129 menhirů v desetistupu. Jejich stáří je odhadováno na více než 10 000 let, což by znamenalo, že byly stavěny ve starší době kamenné. Stavěli je snad neardentálci? Lidé, oblečení do zvířecích kožešin, lidé, kteří se před špatným počasím skrývali v jeskyních a kteří se báli, aby jim nevyhasnul oheň. Jak by mohli budovat takové stavby, když žili v navzájem znepřátelených tlupách na rozlehlém území? A k čemu by jim byly?

Již v minulém století vzrušil veřejnost nález zdi pod hladinou u ostrova Bimini a nedávno se objevily zprávy o obrovském útvaru ponořeném nedaleko Floridy. Těleso zřetelně připomíná pyramidu. Vyrůstá ze čtvercové základny o straně dlouhé 300 m a dosahuje výšky 240 m, což téměř o 100 m překonává Velkou pyramidu v Gíze. Vrcholek je obrostlý korály a tak lze jen obtížně určit, zda jde o náhodný přírodní útvar, nebo o uměle vytvořenou stavbu. Dosavadní výzkum přivedl archeology k závěru, že město potopené u Kuby bylo zničeno před pěti až šesti tisíci lety, tj. 3 až 4 000 let př.n.l. Olmécký a potažmo i mayský kalendář začíná záhadným datem, který v přepočtu představuje rok 3113 př. n. l. Byl to rok zkázy jejich původního domova a začátek nové éry v Zátoce kouzelníků, jak je také tento jejich nový domov nazýván? Přinesli si představitelé této velmi vyspělé civilizace své vědomosti ze země, která skončila na dně oceánu? Olmékové dokázali stěhovat nesmírně těžké předměty na velkou vzdálenost i v neschůdném bažinatém terénu. Většina z gigantických kamenných hlav, které vytvořili, váží přes dvacet tun. Všechny vznikly z čedičových monolitů vysekaných v pohoří Tuxtla. Nalezeny byly ovšem až o sto kilometrů dále. Jak je tam jejich tvůrci dostali? Jisté je, že transport tak hmotných předmětů jim nepůsobil žádné potíže. V lomech bylo totiž nalezeno množství dalších ještě větších kamenných bloků připravených k výrobě nových monumentů. Tajemstvím zůstává, i jakými neznámými nástroji kámen tak precizně opracovali.

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4643 | 38%)
Ne (3756 | 31%)
editor A.Radechovský , pomocný editor Daniel Škarda
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one