záhlaví.jpg
V knize Ericha von Dänikena "Den, kdy přišli bohové" je řada údajů, potvrzujících informace, známé ze sumerských artefaktů. Tyto údaje byly získány z architektonických památek, artefaktů písemné nebo grafické podoby i z ústního podání mayských legend.

Hned v úvodu knihy je potvrzován název této stránky, t.j. existence Architektů vesmíru. V mayských legendách se traduje, že „bohové“ byli schopni ovlivňovat běh planet. Neúspěch této činnosti měl často katastrofické následky a viník za ně musel zaplatit životem. Tato legenda byla vyjádřena v brutální míčové hře Mayů a později Aztéků, po které bylo poražené mužstvo obětováno.

Pojem mayský kalendář je všeobecně známý. Ne už tak známá je skutečnost, že se jedná o dva kalendáře s různě dlouhými cykly. Jeden cyklus je pozemský, vycházející z oběhových parametrů planety Země, zatímco druhý cyklus je takzvaně „boží“. Podle výpočtů by odpovídal planetě, která by se pohybovala mezi Marsem a Jupiterem, kde je nyní pásmo planetek a která oblétla Slunce za 1898 dní. Mayské kalendáře kromě obvyklých cyklů v desítkách nebo stovkách let vyjadřují i cykly tisícileté i několikatisícileté, které ovšem pro lidskou rasu nemají žádný význam. V Palenque objevili a rozluštili mimo jiných i cykly s 370 000 a dokonce s 1 247 653 roky!

Mají ovšem význam pro živé tvory, kteří se dožívají podstatně delšího věku. Působení těchto tvorů je zachyceno právě v sumerských artefaktech. Jedním z nejpůsobivějších je Seznam králů. Ti, co zde vládli před potopou a byli nazýváni „bohy“, vládli v rozmezí několika desítek tisíc let. Pro taková časová rozmezí by potom takovýto kalendář už význam měl. V kapitole Hinduismus jsou popisovány časové jednotky nepředstavitelné délky z opačné části světa, také údajně převzaté od „bohů“. Vypadá to, že učitelé byli po celém světě. Nebo že by lidé celého světa chodili do jedné školy? A co tajemná zmizelá planeta? Sumerové ji znali pod jménem Tiámat. Tato planeta byla rozpůlena a přesunuta na jinou oběžnou dráhu blíže ke Slunci. A nyní si zaspekulujme. Nezahynuli dinosauři, obyvatelé Tiámat, právě při tomto kataklysmatu? Nebyly i obrovské přesličky a plavuně rostlinstvem na planetě, kde bylo všechno obrovské? Vždyť i sumerští „bohové“ byli mnohem většího vzrůstu než „černohlavci“, tj. obyvatelé Sumeru. A co tajemné zkameněliny koster dinosaurů? Není to rovněž důsledek nepředstavitelných sil, působících při srážce planety s jiným kosmickým tělesem?

Codex Chimalpopoca říká, že nebyla jen čtyři stvoření světa, ale i čtyři slunce, a teprve při pátém věku se slunce stalo viditelným, takovým, jaké vidíme dnes. V té době byla stvořena Země, nebe a čtyři druhy lidí.

Znamená to tedy, že byly obnoveny podmínky pro život, které byly kosmickou katastrofou zničeny. Tyto podmínky byly pravděpodobně nastaveny jinak, mohli bychom říci moderněji, byly instalovány jiné druhy živočichů, včetně člověka. To také odpovídá Genesis ze Starého zákona. Odpovídá to ovšem i sumerským písemným i obrazovým památkám. Takže můžeme s klidným svědomím konstatovat, že „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“. Nemusí být všechny překlady a výklady památek zcela přesné, stejně jako dopravní nehodu nepopíší všichni svědci úplně stejně. Z jejich svědectví si ale můžeme učinit závěr, že nehoda se opravdu stala. Záleží jen na nás, zda si do naší „křížovky“ dosadíme ty správné výrazy, aby nám vyšla správná tajenka.
Důležité je ale si uvědomit, že tito Indiáni věděli věci, které sami nezažili a že po několika kosmických katastrofách sotva přežila nějaká inteligentní bytost, která by tyto dřívější poznatky předávala dál. Musel jim to tedy sdělit někdo, kdo tyto katastrofy sledoval z větší vzdálenosti a v delších časových intervalech. Naši předkové je nazývali učitelé, patriarchové, až se jim posléze začalo říkat bohové.


A co atribut všech „bohů“ – létání? Bohové a dokonce i Indiáni létali na létajících štítech, znázorňovaných jako vypouklý předmět, v jehož vypouklině seděl člověk. Šíp na obrázku znázorňoval rychlost.
Obdobně znázorňovali „sluneční bárky“ Egypťané, kteří je opravdu stylizovali do podoby člunu s nahoru zahnutými konci. Některé indiánské texty označovaly tyto létající stroje také jako kokosová skořápka nebo tykev. Tedy označovali tyto stroje svým slovníkem. Není se proto čemu divit, když v perštině vznikl pojem „létající koberec“.

Bohové však měli více typů létajících strojů. Byla i tajemná místa, kde se tyto stroje používaly. Jedním z nich je „místo, kde se stanete bohem“. Archeologové je nazvali pohřebiště, přestože se tam nikdy žádný hrob nenašel. Naproti tomu indiánská pověst popisuje, jak se „bohové“ rozhodli „znovu rozsvítit Slunce“: „Oba stateční (bohové) si uložili čtyřdenní pokání, umyli se ve svatém rybníku, pak si potřeli těla bílou křídou a oděli se do vzácných, pery zdobených šatů. Nakonec jejich božští kolegové zatopili v „boží peci“ a zažehli mocný, sálající plamen a oba hrdiny hodili do oné sálající pece. V ohni a kouři zmizeli božské oběti na obloze.“
Co si s tímto vyprávěním měli počít španělští kněží? Bylo jim jasné, že se jedná o pohanské legendy. Současný člověk, dokonce i dítě školou povinné vám řekne: „Ale to je přece jasné. Dva kosmonauti po předchozích přípravách nastoupili do rakety a odletěli na nějakou misi. A to tajemné pohřebiště byl přece kosmodrom a každý Indián, který nastoupil do rakety se stal v očích ostatních „bohem“. Podobné příběhy, kdy pozemšťané nastupovali do rakety můžeme najít ve Starém zákoně i v egyptských eposech.

Na mayských náhrobních kamenech se mimo jiných znaků objevuje i znamení kříže. Je označován jako kříž života nebo strom života a nebo také jako symbol, dělící vesmír na čtyři části. Proč, k tomu výklad chybí.
Vy, kdo jste si přečetli tyto stránky už víte, že symbolem kříže Sumerové označovali planetu Nibiru/Marduk, přilétající v pravidelných cyklech do Sluneční soustavy. Znamení kříže dostala proto, že přilétá v protisměru otáčení všech planet kolem Slunce a kříží tak jejich dráhy. Kdo asi navedl Maye i Sumery, aby používali stejné znamení, když se jejich písmo výrazně liší?

A co Teotihuacán? Ještě než „bohové“ po intenzívní poradě zmizeli v kosmu, vyrobili plány obřího města na Mexické náhorní plošině. Jeho rozloha a struktura byly objeveny až pohledem z letadla. Bylo údajně postaveno mezi roky 300 l.př.Kr. a 600 l po Kr. V době největšího rozkvětu zabíralo plochu 25 km2 s odhadovaným počtem obyvatel 200 tisíc. Měrná jednotka, se kterou se při stavbě města pracovalo měla hodnotu 1,059 m. Na ose města, tvořené hlavní třídou jsou stavby, jejichž poměrná vzdálenost od ústřední Citadely je shodná se vzdálenostmi jednotlivých planet Sluneční soustavy od Slunce.

Nejsou to poněkud udivující znalosti na pralesní lidi? A kdože to Ezechielovi rozkázal postavit chrám přesných rozměrů? Jak je vidět vesmírní architekti se činili po celé zeměkouli. Tím se vysvětluje i to, že Indiáni stavěli stavby, znázorňující planety, které byly objeveny až za naší éry. Někdo o nich musel vědět a změřit jejich vzdálenost od Slunce, aby ji mohl v patřičném měřítku převést na zemský povrch.

Není už na čase, aby se tyto do očí bijící skutečnosti a souvislosti začaly brát vážně?

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4646 | 38%)
Ne (3757 | 31%)
editor A.Radechovský , pomocný editor Daniel Škarda
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one