záhlaví.jpg

ATLANTIDA OBJEVENA !

 

 

Už od dob Platónových hledají stovky vědců i amatérských výzkumníků ztracenou zemi bájné civilizace - Atlantidu. Byla hledána na dně Atlantického oceánu, ale i ve Středozemním moři. Není však třeba hledat, ale stačí pouze pozorně porovnat, seřadit a vyhodnotit fakta, která jsou všem běžně dostupná. Co nám sdělil Platón? Z díla Platónova je zřejmé, že to nebyl jen tak ledajaký ostrůvek, protože Atlantida měla být větší než Malá Asie a Lýbie dohromady. To představuje Turecko s částí Černého moře, dnešní Blízký a Střední    Východ a pobřeží severní Afriky. To byl v podstatě téměř celý tehdejší známý svět. Druhou zásadní skutečností bylo to, že se měla nacházet za Herkulovými sloupy, což znamená za Gibraltarskou úžinou. Nyní si můžeme položit otázku - je vůbec možné, aby tak obrovská pevnina beze stopy zmizela? Je to samozřejmě jen velmi málo pravděpodobné. Zato máme na západ od Afriky pořádný kus pevniny, který tvarem velmi přesně kopíruje západní pobřeží Afriky. Ano, je to Jižní a Střední Amerika. Dokonce můžeme říci Amerika všeobecně. V Platónově díle se objevuje i popis hlavního města Atlantidy postaveného ve tvaru soustředných kruhů, oddělených vodní hladinou. Obrazové vyjádření tohoto popisu najdete ve fotogalerii. Zajímavá je skutečnost, že velmi připomíná "oltáře nebes" z Peru a Číny, rovněž zařazené ve fotogalerii.

Nyní si mnohý čtenář položí otázku, jak je možné od stolu něco objevit. Připomenu proto Heinricha Schliemanna, který pečlivě prostudoval Homérovy básně Ilias a Odysea, protože je nepovažoval jen za mytologickou literaturu, ale věřil, že vyprávějí  pravdivý příběh. Potom šel kopat a našel Tróju. My si nyní si vytvoříme teorii, podobně jako kriminalisté, kterou budeme následně dokazovat.

Je všeobecně známo, že kdysi byla veškerá pevnina víceméně spojena. Tato prapevnina byla nazvána Pangea. Dopadem obrovského meteoritu do oblasti dnešního Tichého oceánu před 24 500 lety došlo k jejímu rozvolnění, přičemž Amerika se začala přesouvat na západ od Afriky do místa, odkud byla ve velkém rozsahu vyrvána nebo se vypařila zemská kůra. Pohyb amerického kontinentu západním směrem způsobil ztenčení zemské kůry mezi oběma kontinenty do té míry, že asi před 10 000 lety praskla a začaly se tvořit dnešní Severní středoatlantický hřbet a Jižní středoatlantický hřbet, jejichž sopečná aktivita neustala dodnes. V této situaci udeřil okolo roku 10 000 př.n.l. do oblasti dnešního západního Atlantiku asteroid, který způsobil zničení části kontinentu a vytvořil Severoamerickou pánev, která byla ihned zalita oceánem. Tato pánev se nachází západně od Héraklových sloupů, tj. západně od současného Gibraltaru, přesně, jak popisuje Platón. Pokračující mohutná vulkanická činnost pod hladinou vznikajícího Atlantického oceánu  způsobila zrychlení procesu odsunutí Ameriky do Tichého oceánu a vyzvednutí mohutných pohoří na západě amerického kontinentu. Z toho je zřejmé, že Atlantida byla částečně potopena a částečně odsunuta za Atlantský oceán.

Co dokazuje tuto teorii?  Pro podporu této teorie hovoří podmořská mapa pacifické oblasti. Uprostřed Tichého oceánu se nachází Centrální pacifická pánev, pokračující na jih Jihozápadní pacifickou pánví. Tento gigantický kráter je ohraničen Východopacifickým valem asi 2 000 km západně od pobřeží Jižní Ameriky. Podél západního pobřeží Severní Ameriky se táhne zlomové pásmo, tvořené šesti gigantickými zlomy, které pokračuje podél západních svahů Východopacifického valu až hluboko na jih k Antarktidě. Východní pobřeží Asie je naproti tomu charakterizováno hlubokými podmořskými příkopy, z nichž nejznámější jsou Aleutský, Kurilský, Japonský a Mariánský s hloubkami okolo 11000 km. Nárazem indické kontinentální desky do desky asijské se vyvrásnila střecha světa - Pamir. Posunem Ameriky došlo k vyzdvižení vysokého pohoří v přímořské západní části celého amerického kontinentu. Chemický rozbor, prováděný v jezerech Titicaca, Poopó a Coipaga potvrdil, že jezera mají stejné chemické složení jako oceán. Z toho je zřejmé, že město Tiahuanaco bylo s jezery a s celým andským horským řetězcem vyzdviženo do současné výše téměř 4000 metrů v historicky nedávné době a že tento proces zažil člověk. Indiánské legendy praví, že „Černá stezka zakryla rudé Slunce … Neviděli už Slunce, ani Měsíc, ani hvězdy….zavládla temnota. Nad jejich hlavami táhla podivná zjevení. Z nebe padala vařící smůla a lidé pátrali v pološeru po potravě…..Veletok byl přerušen hřebenem hor. V širokém proudu se valil nyní na východ (Amazonka). Na jeho březích vyrostly nesmírné lesy. Ve východních oblastech říše zavládlo nesnesitelné vedro (po prasknutí atlantického dna).  Na západě, kde se vztyčily převysoké hory, se lidé ve výškách chvěli štiplavým mrazem."

Část Atlantidy se pravděpodobně i po této gigantické katastrofě zachovala. V roce 2000 se týmu kanadských výzkumníků podařilo nafilmovat ruiny záhadného města utopeného na dně moře mezi Yucatanem a Kubou. Podmořský robot vybavený speciálním sonarem a kamerou odhalil pyramidy, chrámy a řadu dalších velkých budov, které spojují široké silnice. Budovy mají půdorys pravoúhlých tvarů i kruhu. Některé se stupňovitě zvedají vzhůru. Na jednom kameni kamera odhalila část nápisu v neznámém písmu. Potopené sídlo bylo údajně součástí asi 150 km dlouhého úzkého pásu pevniny, který jako přirozený most spojoval Kubu s Yucatanem a byl zničen následkem přírodní katastrofy. Na dně jiné prozkoumávané oblasti se vyskytují obrovské, pravděpodobně uměle vytvořené trojúhelníky. Jejich původ se prozatím nepodařilo vysvětlit. Již v minulém století vzrušil veřejnost nález zdi pod hladinou u ostrova Bimini a nedávno se objevily zprávy o obrovském útvaru ponořeném nedaleko Floridy. Těleso zřetelně připomíná pyramidu. Vyrůstá ze čtvercové základny o straně dlouhé 300 m a dosahuje výšky 240 m, což téměř o 100 m překonává Velkou pyramidu v Gíze. Vrcholek je obrostlý korály a tak lze jen obtížně určit, zda jde o náhodný přírodní útvar, nebo o uměle vytvořenou stavbu. Dosavadní výzkum přivedl archeology k závěru, že město potopené u Kuby bylo zničeno před pěti až šesti tisíci lety.

Teorii dávné vyspělé civilizace na americkém kontinentu potvrzují i obrovské, dvoumetrové kamenné koule v Kostarice i nedávno objevené kamenné desky o rozměrech 5x9 metrů v délce stovek metrů v moři u pobřeží této země, stejně jako prostorné podzemní sály, ukryté pod podobnými deskami na pevnině. Pod těmito deskami čeká zcela jistě poselství obyvatel Atlantidy, které se podařilo zachránit.

Nyní zbývá stanovit datování těchto událostí. Pomoci nám mohou staré židovské pověsti, podle nichž došlo 24 500 let př.n.l. k potopě světa. To je i období, kdy došlo k rozvolnění prapevniny Pangea a k zahájení přesunu Atlantidy (Ameriky) na západ. Po zničení téměř všeho se v pásu okolo rovníku (jinde vládla doba ledová) začal znovu rozvíjet život. Amerika byla v té době relativně blízko Afriky. Egyptské slovo ATLANTI znamená „země, oddělená vodou". Egypťané rovněž psali hieroglyfickým písmem a rovněž stavěli pyramidy. Objevem z poslední doby je mumie chlapce, objevená na Sahaře, jejíž stáří se odhaduje asi na 6000 let př.n.l. Vykopávky potvrdily, že Sahara v té době byla úrodnou oblastí a že v jejím středu bylo obrovské jezero, které však začalo vysychat. Znamená to, že před tímto datem muselo dojít k nějaké události, která odstartovala přeměnu Sahary na poušť. Tomu odpovídá i doba rozvoje egyptské Staré říše okolo roku 4000 př.n.l., jakoby v návaznosti na předcházející saharskou kulturu, která už znala mumifikaci zemřelých. Pravděpodobně tedy někdy okolo roku 10 000 př.n.l. došlo k prasknutí atlantického dna, čímž došlo ke zrychlení posouvání „Atlantidy" dále na západ a k počátku negativních změn podnebí na Sahaře. Prudké oteplení vod Atlantického oceánu způsobilo roztání ledu na pólech, čímž je možno světlit i nepochopitelnou mapu  Piriho Reise, ukazující Antarktidu bez ledu. Důkazem této teorie je i Grónsko, neboli Greenland, což v překladu znamená Zelená země. Význam tohoto názvu dokládá, že lidé tak pojmenovali tento ostrov v době, kdy byl skutečně zelený. Protože dopad obrovského meteoritu do oblasti Atlantického oceánu jistě nešlo přehlédnout a obrovská země z oceánu zmizela, byl učiněn závěr, že se propadla do moře. O několik tisíc let později větší její část objevil Kryštof Kolumbus, ale až ve vzdálenosti okolo 5 000 km. Rychlost posuvu zemských desek samozřejmě neznáme. Jestliže budeme uvažovat časové období přibližně 20 000 let, vychází průměrná rychlost 250 m za rok. Pohyb byl pravděpodobně zpočátku rychlejší a postupně se zpomaloval až do vyrovnání pnutí v zemské kůře. Protože to zní neuvěřitelně, položme si otázku zda je možné takovéto cestování kontinentů. Že to možné je, dokazuje výsledek měření po zemětřesení v prostoru ostrova Sumatry 26.12.2004,  kdy bylo satelitním měřením zjištěno, že  se ostrov posunul o 36 m za den. Takže to možné je. Atlantidu není nutno hledat, Atlantidu je možné navštívit.

 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4646 | 38%)
Ne (3757 | 31%)
editor A.Radechovský , pomocný editor Daniel Škarda
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one