záhlaví.jpg
Paleontologické důkazy potopy

             

Fosilie je částečně nebo úplně zachovalým zbytkem organismu. Pokud se dochová tělo organismu, hovoří se o zkamenělém těle. Pokud se zachová pouze reliéf živočicha nebo rostliny, hovoří se o fosilním otisku. Fosilizace jsou schopny především pevné části organismů, jako jsou ulity a lastury, části kostry, jednotlivé úlomky kostí, zuby apod. Pozoruhodná je i skutečnost, že mnohdy zůstaly zachovány tak jemné orgány jako například oči. Předpoklady pro fosilizaci jsou příznivější, pokud je mrtvý organismus uzavřen do nějakého konzervujícího média a je tak chráněn přístupu atmosférického kyslíku.

Podél pobřeží severní Sibiře až k  Aljašce jsou pohřbeny zbytky asi 5 milionů mamutů. Na jednom ostrově se půda skládá z písku, ledu, a takového množství mamutích kostí, že to vypadá, jakoby tvořily základ ostrova. Na některých místech jsou mamuti pohřbeni v ledu, jinde jsou zamrzlí v usazeninách. Rozmražené mamutí maso se mohlo klidně použít jako potrava pro psy, jak bylo mrazem dokonale uchováno. Smrt přepadla mamuty tak náhle, že v jejich žaludcích i tlamách je nestrávená potrava. V jejich tlamách byly nalezeny různé druhy trávy, zvonky, blatouchy, ostřice a divoké fazole. Evolucionisté tvrdí, že tito mamuti zrovna s plnou tlamou žrádla upadli do díry nebo řeky a zabili se. A sice 5 milionů kusů! Ovšem ne všichni mamuti jsou celí, někteří jsou roztrháni na kusy. Ovce, mamuti, velbloudi, nosorožci, bizoni, koně, tygři, lvi a nespočet dalších zvířat bylo také nalezeno pohřbeno v sibiřském ledu. Stručně a krátce, celkový obraz je dokonalou ukázkou velké katastrofy, při níž zahynuly miliony zvířat. Neznáme dnes žádnou srovnatelnou událost, při které by mohlo zahynout a zároveň být zachováno v konzervovaném stavu tak mnoho tvorů. Na většině míst světa není ovšem teplota tak nízká, aby mohla být zvířata konzervována v ledu. A přece se po celém světě nalézají zkameněliny kostí, které jediné se uchovají poté, co se měkké části těla rozloží. Dnes může dojít k  takovému zkamenění jen tehdy, když je zvíře náhle zasypáno. Jakmile tělo zůstane na povrchu nebo plave ve vodě, okamžitě je rozloženo nebo sežráno jinými zvířaty. Je-li tělo pohřbeno do vhodné půdy, potom rozklad probíhá pomalu a zůstanou zachovány kosti nebo alespoň otisk po kostech. Všeobecně se má za to, že nejpravděpodobnější možnost vzniku zkameněliny nastává, je-li zvíře přímo zasypáno a tak zabito, nebo je-li zavaleno krátce po smrti. Ovšem dnes už k těmto situacím na zemi nedochází, pokud bychom měli na mysli tak obrovské množství výše zmíněných zkamenělin. Např. ryba je už dnes jen velmi nepravděpodobným kandidátem na zkamenělinu. Jakmile zahyne, je běžně v rozmezí několika hodin sežrána jinými rybami. A přece ve skalách často nacházíme zkameněliny ryb. Celá hejna ryb ve zkamenělém stavu, miliony kusů, se nalézají v rozsáhlých oblastech země. Tato zvířata jsou nalézána v agonickém stavu bez nějaké známky napadení nepřítelem. Také zkameněliny dinosaurů jsou nalézány v pozici vykazující náhlou násilnou smrt. Jeden evolucionista napsal: „Mnoho celých koster dinosaurů bylo vykopáno v pozici jako při plavání s hlavou prudce zvrácenou jakoby ve smrtelné křeči." (Björn Kurten - The Age of Dinosaurs ). Evolucionisté vymysleli zoufalé teorie, vysvětlující, proč tato převážně suchozemská zvířata, která nežijí ve vodě, zahynula násilnou smrtí právě ve vodě. Ovšem na základě biblické zprávy i jiných písemných památek i ústního podání není vysvětlení obtížné.

Dalším příkladem pohřebiště zkamenělin je Kumberlandská jeskyně kostí v americkém státě Maryland. Tucty rozličných druhů savců zanechaly své kosti v této jeskyni spolu s plazy a ptáky rozličných podnebí a lokalit. Podobně nalézáme na příklad na Sicilii zkamenělé kosti hrochů. Jsou tam tak četné, že byly těženy jako zdroj dřevěného uhlí.

Mohli bychom pokračovat dále, jmenováním dalších pohřebišť zkamenělin, ale to už stačí. Nikde na světě neexistují podobná pohřebiště živočichů, kteří by zemřeli dnes a čekali na zkamenění. Uniformitarianismus není schopen vysvětlit ani to, proč tak mnoho tisíc zvířat zemřelo násilně, a to ve stejnou dobu, ani to, proč když tato zvířata umírala, byla náhle pohřbena pod nánosy. Ale biblická potopa to vysvětlit dokáže.

Někteří autoři jsou přesvědčeni, že mnoho usazenin a fosilií ukazuje na relativně rychlé pohřbení organismů. [Ritland, Richard M: A Search for Meaning in Nature. Pacific Press, Mt. View 1970]

Fosilní nálezy se vyskytují na každém kontinentě. Obsahují jednak vyhynulé a jednak dnes žijící organismy. Na řadě míst byly nalezeny fosilie nakupené pohromadě.

Historie většiny fosilních nálezů má dva charakteristické znaky, které odporují evoluční teorii a gradualismu:

·         Stáze. Většina druhů během svého trvání na Zemi nevykazuje žádné změny směřující k určitému vývojovému stupni. Objevují se ve fosilních nálezech téměř ve stejné podobě, v jaké v nich mizejí. Morfologické změny jsou obvykle omezené a nesměrované.

·         Náhlý výskyt. Nový druh nevzniká v určité oblasti postupně, trvalou přeměnou svých předků. Objevuje se náhle a již plně "zformovaný".

Autor knihy se domnívá, že hromadná vymírání řady druhů živočichů svědčí pro existenci potopy světa. Vychází pochopitelně z biblické představy, že všechny organismy byly stvořeny „Bohem" v jednom období a všechny vyhynulé druhy žily v předpotopní době pohromadě. Významný profesor paleontologie David Malcolm Raup napsal o hromadném vymírání druhů velmi poutavou knihu. Pokládá si otázku, zda vymírající druhy měly "špatné geny", které způsobily jejich zaostávání v konkurenci, nebo prostě "měly smůlu" a vyhynuly při nějaké živelné katastrofě. Autor dochází k závěru, že se uplatňují tři způsoby vymírání. Jednak náhodné vymírání, které není závislé na rozdílných adaptacích organismů k prostředí. Dále výběrové vymírání v darwinovském smyslu, které vede k přežití pouze nejodolnějších a nejlépe adaptovaných druhů. Konečně existuje záludné vymírání, při němž vymírají výběrově druhy nikoliv kvůli tomu, že by byly hůře adaptovány.

V roce 1972 Richard E. Leakey informoval vědeckou veřejnost, že nalezl v blízkosti Rudolfova jezera v Keni ve východní Africe lebku člověka, jejíž stáří odhadl na 3 milióny let. V roce 1973 na přednášce v San Diegu vyjádřil své přesvědčení, že jeho objevy smazávají vše, co se dosud o evoluci člověka předpokládalo. Autor knihy v souladu s Biblí a jinými židovskými písemnostmi uvádí, že předpotopní lidé byli velkého vzrůstu a že žili ve stejné době, jako dinosauři. Na podporu své hypotézy uvádí nálezy v Texasu, kde byly nalezeny otisky chodidel člověka vedle otisků nohou veleještěrů. Tyto otisky chodidel člověka měly délku 38 cm. Odkazuje se na řadu fotografických snímků těchto otisků. Někteří autoři tyto otisky chodidel označili za stopy předpotopních obrů. V časopise "Aller Diener" se uvádí, že v uvedeném údolí se již žádné otisky stop nevyskytují a že film, který o nich byl natočen, není dostupný. Autor knihy proto pokládá sugestivní otázku, v jakém zájmu byly tyto důkazy odstraněny. Nikdo totiž nedokázal, že šlo o falzifikát.

Stopy obrů, části jejich koster a jejich stavby byly nalezeny na mnoha místech světa. Archeoložka Doane Hageová pracovala v letech 1969-1972 na americké vojenské základně ve městě Sukiranu na japonském ostrově Okinawa. Podnikala výlety na maličký ostrůvek, vzdálený asi 280 km jižně od Okinawy, a nalezla tam kostry obrů. Kosti měly tmavou barvu kalné vody. Patřily zřejmě pěti nebo šesti lidem obřího vzrůstu. Asi nezemřeli přirozenou smrtí, tři lebky byly roztříštěné, žebra a stehenní kosti zlomené. Několik kostí chybělo. Lebky měly velké oční důlky. Kosti byly v jedné tamní jeskyni, ale archeologové o nález neprojevili zájem. Kromě toho jsou po celém světě nalézány lidské stopy nadměrných, obřích rozměrů, často ztvrdlé v sedimentech (vápenci, pískovci atd.). Mnohdy ve vrstvách pro evoluční teorii "nevhodných" - druhohorách i prvohorách.

I poblíž Okinawy, u pobřeží ostrova Yonaguni, nalezli potápěči v hloubce 25 m pozůstatky obřích staveb. (M2000, 9/2000, str. 33) Jaime Rodriguez představil ve dvouapůlhodinovém televizním pořadu fragmenty sedm metrů dlouhé kostry obryně. Rodriguez je označil za fyzický důkaz, že kdysi Zemi navštívili mimozemšťané. Fosilie byly nalezeny roku 1965 v provincii Loja na jihu země a uchovával je páter Carlos Miguel Vaca. (M2000/8/97/ str. 9) Není třeba se ve vysvětlení uchylovat k "ufonům". Vždyť - v rozporu s evoluční teorií - nejen lidé, ale i kostry mnoha zvířat a rostlin jsou ve zkamenělinách nalézány velmi často mnohem obrovitější než současný druh.

V roce 1968 pan Meister v oblasti Antelope Springs ve státě Utah objevil zkamenělé stopy obuté nohy dlouhé 32,5 cm a široké 11,25 cm. V nálezu je v nášlapu levé nohy rozdrcený trilobit.

Teprve v poslední době si někteří vědci položili otázku, proč nacházíme podstatně více kostí, či spíše dobře dochovaných koster z dinosaurů než z hominidů, přestože jsou údajně o miliony let starší? Michael A. Cremo a Richard L. Thompson předložili ve své příznačně nazvané knize „Zakázaná archeologie" bezpočet vědeckých důkazů z celého světa, které dokazují existenci člověka už před více než 300 miliony let (podle současného počítání). V každém případě z toho vyplývá, že lidé žili současně s dinosaury. To ostatně dokazují i měření stáří kostí Arcocanthosaura z okolí Palixy River v Texasu. Měření prováděly dva různé týmy amerických vědců pod vedením H.R.Millera. Stáří kostí se i po kontrolním měření pohybovalo v prvním případě okolo 33 000 let, ve druhém případě dokonce okolo 25 000 let, což odpovídá sumerskému datování potopy světa na 24 500 let př.n.l. To znamená že i globální tropické klima dokázané existencí dinosaurů se posune daleko blíže k přítomnosti, a doby ledové se přesunou do historické doby. Existence dinosaurů byla potvrzena i na Špicberkách, na Aljašce a v Antarktidě, což navíc dokazuje, že v předpotopní době byly tyto části Země nejen bez ledu , ale že byly součástí jediné pevniny. Současnou existenci lidí a dinosaurů dokládají i skalní malby a dokonce i sošky dinosaurů, nalezené v Americe. Jestliže pravěcí lidé neprováděli rekonstrukci dinosauřích koster jako dnešní vědci, zbývá už jen ta možnost, že kreslili a sochali to, co viděli.

 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4637 | 38%)
Ne (3754 | 31%)
editor A.Radechovský , pomocný editor Daniel Škarda
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one