záhlaví.jpg

Geologické důkazy potopy

 

Podobně jako Mikuláš Koperník je považován za otce moderní astronomie, Charles Lyell je považován za duchovního otce geologie zejména díky své učebnici Základy geologie (Principles of Geology, 1830-1833). Lyell vytvořil filozofický názor, který později dostal název geologický aktualismus. Jeho jádrem je přesvědčení, že přítomnost je klíčem k minulosti. Lyell tvrdil, že současný rozsah přírodních procesů a jejich rychlost postačuje k vysvětlení příčin událostí v geologických dějinách Země. Lyell se svým principem snažil odstranit "katastrofické" příčiny vývoje a snažil se vývoj vysvětlit na základě postupného a pomalého hromadění nepatrných změn v průběhu dlouhé doby.

Této myšlence se říká gradualismus a vypadá velice rozumně. Největší z posledních teorií v geologii, teorie kontinentálního driftu a tektoniky pevninských desek, je založena na gradualismu, když popisuje pohyby kontinentů jako velmi pomalé a postupné změny.

Podle Stephena Goulda z hlediska teoretického a empirického nemá Lyellovo přesvědčení příliš velký smysl. První námitkou je, zda naše velmi krátké pozorovací období může obsáhnout celé spektrum všech možných procesů, které mohou formovat Zemi. Velké události, které nastávají jen velmi zřídka, nemůžeme za dobu své existence vůbec pozorovat, protože jejich pravděpodobnost výskytu je malá. Druhou zásadní námitkou je skutečnost, že Leyllův gradualismus nemůže vysvětlit rozsáhlé a patrně velmi rychlé zvraty ve fauně, kterými jsou hromadná vymírání živočichů. Tradičním vysvětlením takového hromadného vymírání je, že toto vymírání probíhalo několik miliónů let. Proti gradualismu svědčí také některé pozorované jevy, jako byl vznik ostrova v blízkosti Islandu během krátké doby. [Zachhuber, Klaus: Evolution oder Schopfung? Europaisches Institut fur Fernstudium, Bern 1983].

Stephen Jay Gould zastává teorii přerušované rovnováhy, kdy se v dlouhé době rovnováhy systém natolik vychýlí, že dojde k náhlé změně a ustaví se nová rovnováha. Tuto teorii podporuje současná teorie katastrof a také teorie termodynamických systémů ve stavu daleko od termodynamické rovnováhy.

Gradualismus je produktem západního myšlení. Vědci bývalého východního bloku, zejména v bývalém Sovětském svazu, byli vychováni v duchu jiné filozofie změn, na základě tzv. zákonů dialektiky. Engels tyto zákony převzal od Hegela, ale zcela v nich obrátil příčinné souvislosti. Tyto zákony mimo jiné hovoří o "přeměně kvantity v kvalitu". Změny probíhají ve velkých skocích, které následují po pomalém hromadění tlaků. Systém vzdoruje, dokud nenastane kritický bod a nedojde k prudké změně. Jestliže ohříváme vodu, náhle začne vřít a měnit se v páru.

Stephen Jay Gould se přimlouvá za pluralitu vládnoucích filozofií a za to, abychom uznali, že všechny filozofie omezují, byť skrytě či nejasně, naše veškeré myšlení. Zákony dialektiky zcela otevřeně vyjadřovaly určitou ideologii. Pokud se na Západě dávala přednost gradualismu, činilo se totéž, i když v zastřené formě.

Britský geolog Derek V. Ager o teorii přerušované rovnováhy v geologii napsal: "Historie kterékoliv části naší Země se podobá životu vojáka. Skládá se z dlouhých období nudy a krátkých období hrůzy." Autor knihy se pokouší dokázat, že geologické jevy svědčí o katastrofické potopě. Jako příklad uvádí, že v některých oblastech Severní Ameriky se nacházejí rozsáhlé a hluboké sedimenty. V Přední Indii je oblast se sedimenty o tloušťce asi 2000 metrů. Autor se domnívá, že pomalé ukládání sedimentů erozí sousedních oblastí je naprosto nedostačujícím vysvětlením. Sousední oblasti neposkytují dostatek materiálu pro usazeniny takového rozsahu. Pouze mohutná náplava může vysvětlit transport obrovského množství sedimentů na velké vzdálenosti.

Autor knihy uvádí, že modely potopy musí brát v úvahu, že sedimenty nebyly naplaveny jako homogenní hmota. V zemské kůře pozorujeme jasně rozlišené vrstvy, kdy například vápenec leží nad pískovcem nebo břidlice nad slepenci. Autor se proto domnívá, že potopa v některých místech způsobila prudký pohyb vody a rychlé usazování, na jiných místech způsobila jen klidné usazování bahna a písku. Tvrdí, že existenci potopy také potvrzují některé fosilní pozůstatky. Morrisonova formace v amerických státech Colorado, Utah, Wyoming, Montana a New Mexico obsahují kromě ryb a savců také dinosaury. Autor uvádí, že stav zkamenělin svědčí o náhlém hromadném pohřbení. Podle autora knihy také zkameněliny v Old Red Sandstone v devonských vrstvách v Anglii svědčí o násilném umírání, protože těla živočichů jsou různě deformovaná, protažená a pokřivená. V mnoha případech je ocas ryb ovinut kolem hlavy. [Miller, H.: The Old Red Sandstone]

Autor uvádí ve své knize ještě další případy, které podle jeho názoru svědčí pro existenci potopy světa, která byla globální katastrofou. Autor dále uvádí příklady míst, ve kterých jsou trhliny a rozsedliny v zemské kůře obsahující zkamenělé kosti živočichů. Autor se domnívá, že tyto rozsedliny vznikaly prudkými pohyby, vzdutím a převržením zemské kůry a že obsah těchto rozsedlin byl do nich přinesen vodou při potopě světa.

Konečně autor knihy tvrdí, že všechna ložiska uhlí jsou jedním z přesvědčivých důkazů potopy světa. Vychází z úvahy, že v dnešní době neexistují žádné děje, které by daly vzniknout ložiskům uhlí. Pro vznik uhelných ložisek se dnes v odborné literatuře uvádějí dvě teorie [Zachhuber, Klaus: Evolution oder Schopfung? Europaisches Institut fur Fernstudium, Bern 1983]:

·         Potopení bahenních lesů. Rostliny jsou zaplaveny v místě svého růstu. Po pokrytí kamením, pískem, jílem atd. byl tento materiál za dlouhá geologická období zuhelnatěním proměněn v uhlí.

·         Rostlinný materiál byl splaven dohromady. Prvním stádiem zuhelnatění je rašelina. S přibývajícím tlakem nadloží a vyšším stářím pak vzniká lignit, později hnědé uhlí, pak černé uhlí a konečně antracit. Naleziště uhlí nemusí souhlasit s původním místem výskytu rostlin.

Autor knihy vyslovuje názor, že obě teorie jsou dobře slučitelné s hypotézou o potopě světa.

Mezi pevninou Severní Ameriky a poloostrovem Nové Skotsko bylo erozí přílivu a odlivu obnaženo ložisko, ve kterém J. W. Dawson identifikoval 85 vrstev uhlí. [Dawson, J. William: On the Coalmeasures of the South Joggins, Nova Scotia] V horních částech vrstev byly objeveny svisle stojící zkamenělé kmeny stromů, které se nacházejí mezi vrstvami slojí. Nalezené kmeny byly duté, vyplněné sedimentem. Ze 49 zkoumaných stromů bylo 34 naplněno materiálem odlišným od okolní horniny. Dutý vnitřek byl často vyplněn pískovcem, zatímco okolní vrstvy obsahují břidlici.

Aby mohlo dojít ke vzniku uhelných ložisek, musí být splněny následující podmínky:

·         Klimatické podmínky umožňující vytvoření bujné vegetace, zejména dostatečného množství dřevin.

·         Rychlá konzervace rostlinného materiálu s vyloučením vzduchu, aby nedocházelo ke tlení. Autor knihy se domnívá, že nemohl existovat žádný jiný rychlý proces vzniku usazenin, které překryly rostlinný materiál, než potopa světa.

·         Vysoký tlak a teplota, který zničí anaerobní bakterie, které působí tlení rostlinného materiálu bez přístupu vzduchu. Autor uvádí, že ke vzniku uhlí není nutné dlouhé geologické údobí, jak se domnívají geologové, ale postačuje dostatečně velký tlak a teplota. Tento proces zuhelnatění byl již proveden také laboratorně, kdy se během několika minut podařilo ze dřeva vyrobit látku podobnou antracitu.

Proti vzniku uhlí v geologicky dlouhém období autor knihy staví námitku, že všude na světě se vyskytují ložiska uhlí pouze jediného stáří, tedy jen černé uhlí nebo jen hnědé uhlí apod. Pokud by docházelo k postupnému ukládání, musela by existovat ložiska složená z různě starých vrstev uhlí.

Dalším důkazem pro potopu světa jsou podle autora knihy ložiska ropy, která je směsí nízkomolekulárních a vysoko- molekulárních uhlovodíků a neuhlovodíkových složek. Autor knihy se opírá o nejčastěji citovanou hypotézu, že ropa vznikla rozkladem zbytků organismů pravěkých rostlin a živočichů. Podle knihy dr. Mac. Farlanea [Farlane, Mac: Fishes, the source of Petroleum] většina ropných ložisek vznikla z pozůstatků ryb, které zahynuly při katastrofě tektonického původu. Autor knihy se domnívá, že touto katastrofou byla právě potopa světa. Naproti tomu  lze postavit hypotézu, že vodní živočichové zahynuli při zániku planety Tiámat a tvorbě planety Země.

Autor knihy se bohužel ve všech svých názorech opírá o dnes zcela neoprávněný předpoklad, že geologové vycházejí pouze z gradualismu. Proto jako jedinou alternativu vidí potopu světa. Autor vůbec nebere v úvahu např. práci Davida Malcolma Raupa, který se soustředil na příčiny vymírání druhů. David Malcom Raup uvádí, že v geologické minulosti proběhla řada velkých katastrof, která mohla být způsobena například dopadem velkých kosmických těles nebo erupcí blízké supernovy, apod. 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4643 | 38%)
Ne (3756 | 31%)
editor A.Radechovský , pomocný editor Daniel Škarda
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one