záhlaví.jpg

Anunakové 

Anunakové byli nebo spíše jsou, podle překladů klínopisných tabulek Z. Sitchinem, obyvatelé planety Marduk, kteří před mnoha lety (údajně před 450 000 lety) přišli, dnes bychom to mohli nazvat invazí, z planety Marduk na Zemi. V sumerských klínopisných textech jsou popsáni jako dobře vyvinuté lidské bytosti, vypadající podobně jako větší lidé - v průměru 3 - 4 metry vysocí. "Zatímco Enlil, Enki a Ninchursag sestoupili na zem, Anu zůstal v nebeském příbytku jako vládce. Anu vládl se svojí družkou Antum, s jedním ministrem, třemi veliteli Mu, dvěma veleknězi psané moudrosti, jedním ministrem pokladny, se dvěma vrchními a pěti pomocnými písaři". Podle klínopisných textů sem přišli dobývat zlato. Jejich vůdce Enki rozhodl, aby zde byly provedeny pokusy s vytvořit inteligentní bytost - Člověka. Anu občas přijel na Zemi na návštěvu a Ištar občas navštívila Anua ne nebesích. Podle mýtů navštívil Anu (hlavní bůh) poprvé sídelní město na  Zemi roku 3760 př. n. l. a tím je  datován vznik civilizace v Mezopotámii. Tímto datem také začíná kupodivu i židovský kalendář. Enlilovo sídelní město se nazývalo Nippur „svazek nebe a země", zatímco Babylon, sumersky Ka-dingir-ra znamená „brána boží". Jakmile si Sumerové uvědomili tyto cesty bohů do jejich domovů a zpět na zemi, zjistili, že jejich příbytek nemůže být příliš daleko. Z toho je možné, spíše než na planetu, usuzovat na gigantickou kosmickou loď. Anunakové ovládali také božské zbraně ŠAR.UR a ŠAR.GAZ (královský lovec a královský zabiják).

Zecharia Sitchin tvrdí, že všichni bohové civilizací středního východu, Egypt nevyjímaje, byli totožní, měli jen jiná jména a byli to právě Anunakové! Egyptský bůh Ptah je Enki, jeho syn Ra není nikdo jiný než Marduk. Thoft (Thovt) byl v Sumeru zase nazýván jako Ningishzidda atp. Po schválení celého projektu začal Enki společně s Ninhursag (což byla údajně vedoucí lékařského týmu) s úpravou lidského genetického kódu tím, že do něj vkládal geny Anunaků. Tím stvořili pracovní sílu s jejichž pomocí mohli rychleji a méně namáhavěji získávat zlato. Zajímavé je, že v Mezopotámii byl Bůh znázorňován dvojicí navzájem propletených hadů, tedy znakem dvoušroubovice DNA.

Ve všech náboženstvích, bájích a eposech se často mluví o tak zvaném neposkvrněném početí, kdy bůh v lidské nebo i zvířecí podobě způsobil, že vybraná žena otěhotněla a poté přivedla na svět potomka bohů. Ti se potom stávali významnými zakladateli dynastií, které vládly mocným říším nebo znamenitými učenci, léčiteli nebo proroky.   Ze všech podobných textů vyplývá, že „bohové" se rozmnožovali jinak než nám známým způsobem. Proto také sex je označován za prvotní hřích a v některých náboženstvích chápán jako něco nečistého.

 O Anunnacích a mnoha dalších věcech vypovídá sumerský epos Enuma eliš.

Ze sumerštiny můžeme výraz Anunakové volně přeložit jako „knížecí sémě" nebo také „děti boha Anu". Jejich celkový počet se pohybuje okolo šesti set. V Dolní zemi se později ze sedmi z nich stali soudcové. Patří do sorty nižších bohů, jejich regionem působení byla Země a můžeme je tedy podle současného slovníku nazvat výzkumníky. Jejich protějškem byli Igigi, kteří vládli na nebesích a obsluhovali tedy kosmický komplex. Anu, Enlil, Marduk a ostatní se mezi Anunaky neřadili - nebyli tedy „dobyvatelé" této planety, ale vládci na planetě Marduk. Dnes bychom je mohli označit za kapitána kosmického komplexu, jeho zástupce a štáb.

Tyto bytosti se postupem času objevily v náboženské mytologii celého tehdejšího světa. Marduk, doslovný význam „boží tele", syn Ea, podle všeho bůh magie a čarování z raných věků. Právě tohoto boha zřejmě začali opět krátce vzývat Židé, když si , jak je v bibli psáno, zhotovili zlaté tele. Tento dvouhlavý sluneční bůh dostal přídomek Bel „lord-pán" a byl ztotožněn s Enlilem (sumerský bůh země a vzduchu a stvořitel), zejména on převzal vedoucí postavení v babylonském pantheonu během zápasů s Tiámat, mořským drakem ze slaných vod oceánu, symbolem chaosu a vod. Marduk coby nebeský šampión zabil Tiámat, a připevniv si tabule osudu Ma na vlastní hruď vytvořil nové světové uspořádání, které se týkalo i lidské rasy. Je to zvláštní mýtus o stvoření. Monstrum chaosu, byť zabito a roztrháno zůstalo jako tělo vesmíru a manifestovalo se ve svých dětech - bozích a bohyních od nichž právě Bel-Marduk obdržel vzdání úcty jako potvrzení svého primátu v jejich kruhu. Tato alegorie má zřejmě znázornit, že část planety byla použita pro vytvoření planety zcela nové, obdařené životem.

 Marduk, syn Enkiho se někdy kolem roku 2000 př.n.l. utkal s Ninurtou, synem Enlilovým a porazil ho v boji o trůn nejvyššího božstva. Když byl Marduk povýšen na krále bohů na zemi, byla mu jako nebeský protějšek přisouzena planeta nefilů (Nefilim - ti, kteří sestoupil z nebe na zem), dvanáctá planeta. Babylóňané později tento mýtus upravili a dobyvatelskou planetu přejmenovali na Marduka a jejím znakem byl kříž. Marduk zpravil shromáždění bohů o tom, že středem jím stvořeného světa je Babylon, kde také postavil honosný palác. Jeho výsadní postavení v Mezopotámském náboženství a jeho široký vliv na Kannaánskou mytologii se vysvětluje jako výsledek politické a ekonomické provázanosti s městem (Babylon), které se stalo dominantním v době úpadku sumerské moci.

Anunakové se samozřejmě neztratili. Ve starověku došlo k odletu těch nejvýše postavených, kteří zároveň zničili veškerou infrastrukturu, potřebnou pro vesmírné cesty, aby zabránili případnému návratu „padlých andělů", kteří byli potrestáni tím, že zde byli ponecháni. Vzdáleně bychom je mohli přirovnat k trestancům, vyváženým kdysi z Anglie do Austrálie. K dispozici jim tady zůstaly dosluhující létající stroje a jednoduché přístroje a zařízení, která si byli schopni zhotovit sami. Většina z nich prostřednictvím manželských svazků stále více splývala s lidskou rasou. Samozřejmě se ale snažili lidskou rasu ovládat a využívat ke svému prospěchu. Důkazem, který se zachoval do dnešních dnů je „výchova" židovských kmenů, popsaná ve Starém zákoně. V jejich genetické výbavě však pravděpodobně stále zůstávaly schopnosti, které je činily výjimečnými, jako byl například Alexander Veliký nebo Ježíš.

Toto pokolení se projevilo značnou kreativitou, která se u jiných národů po celou dobu jejich existence neprojevuje. Všechny národy na světě jsou schopny po tisíce let opakovat to, co se jejich předkové kdysi naučili, ale nemají nejmenší potřebu na tom cokoli měnit. Naopak nové pokolení Anunaků stálo u kolébky všech vědeckých a technických objevů. Toto ohnisko se zrodilo ve Středomoří a rozšířilo se postupně do celé Evropy, zatímco ostatní národy zůstávaly stále více pozadu. V osmnáctém a devatenáctém století došlo k přeměně kvantity na novou kvalitu, což způsobilo obrovský posun vpřed, který dnes nazýváme technická revoluce. Tento rozvoj se ještě více urychlil ve dvacátém století, jako kdyby toto snažení směřovalo k nějakému určitému termínu.

Jestliže budeme akceptovat tuto teorii, potom už bude snadné vysvětlit, proč se v lidské populaci čas od času objeví mimořádní lidé s mimořádnými schopnostmi. Byli to například lidé, kteří prosluli významnými vynálezy, často dodnes nepochopenými (Nikola Tesla), pisatelé fantastických románů, předpovídajících další technický vývoj (Jules Verne), spisovatelé píšící o vesmírných tělesech údaje, které byly potvrzeny až v dnešních dnech (Jonathan Swift) a samozřejmě vědci typu Alberta Einsteina.

Tato teorie nabízí i vysvětlení, proč někteří lidé mají mimořádné schopnosti a proč se dějí věci, které nejsme schopni vysvětlit (paranormální jevy).

Potom budeme muset ovšem také připustit, že tito lidé mají svoji tajnou organizaci a tajná bratrstva, tak jak je známe z historie a nenápadně ovlivňují světové dějiny. Protože neustále mezi sebou bojují o moc, je lidská historie historií válek, jejichž ničivost stoupá s postupujícím technickým rozvojem. Je však zřejmé, že se dohodli na tom, že jaderná válka je nepřípustná, protože by ohrozila jejich vlastní existenci. Proto, přestože bylo v uplynulých letech mnoho důvodů pro její rozpoutání, nikdy se tak nestalo.

Na druhé straně je ovšem velmi pravděpodobné, že jsou odpovědni za holocaust, protože zřejmě měli ještě nevyřízené nějaké účty s výjimečným židovským národem nebo se jím cítili ohroženi.

Přestože sami nastartovali rozvoj lidské společnosti, považovali zřejmě za nezbytné se  sami před ní chránit a svoji přítomnost i činnost ukrýt. Proto po zlikvidování všech důkazů o své přítomnosti ještě ve starověku, pokračovali v jejich ničení v průběhu válek. Byli vražděni kněží, kteří byli jakousi pamětí národů, vypalovány knihovny, bořeny památky, aby stopy jejich existence na Zemi byly co nejvíce zameteny. Posledním místem, které by mohlo prozradit jejich existenci byla Jižní a Střední Amerika, jejíž národy mezi sebou příliš neválčily, chrámy byly zachovalé, kněží si nadále předávali svoje vědomosti a bylo nebezpečí, že by zvídaví Evropané mohli objevit něco, co by činnost Anunaků mohlo ohrozit. Proto bylo prostřednictvím církve svaté a španělských dobyvatelů toto nebezpečí eliminováno. Obyvatelstvo a především kněží byli vyvražděni, písemné památky spáleny, chrámy i světské stavby pobořeny, zlaté artefakty přetaveny.

Tím to ovšem neskončilo, protože ne všechno bylo možno zničit a proto tato činnost pokračuje i v dnešní době. Pokud je to možné, jsou nepohodlné nálezy zatajovány, nepohodlní vědci zesměšňováni, skandalizováni a v krajních případech umlčováni i jinými způsoby. Úvahy o možných návštěvách mimozemšťanů, či dokonce o jejich spolupráci s místní elitou Anunaků, zastoupenou ve vládách některých velmocí je zapírána nebo zesměšňována.

 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4641 | 38%)
Ne (3756 | 31%)
editor A.Radechovský , pomocný editor Daniel Škarda
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one