záhlaví.jpg

III. Vznik života na Zemi

Ze starých mezopotámských památek můžeme vyčíst kromě teorie o vzniku sluneční soustavy i báje o příchodu „bohů" na Zemi z bludné planety a to i s časovými údaji o době jejich vlády. Vysvětlit časové údaje sumerského Seznamu králů o enormních časových délkách působení bohů a králů před potopou je možné skutečností, že délka života těchto astronautů by mohla odviset od jejich slunečního roku, který odpovídá 3 600 letům pozemským. To by mohl být jeden rok jejich života, pokud bychom vycházeli z pozemských měřítek, že jeden oběh kolem Slunce odpovídá jednomu roku. Židovská tradice uvádí, že jeden den boží trvá 1000 dnů pozemských. V takto pojatých časových intervalech by bylo reálné život do pozemských podmínek přenést, popřípadě jej v nutné míře geneticky upravit.

               Pozoruhodnou teorii, vysvětlující zaznamenanou dlouhověkost předpotopních králů uvádí na svých webových stránkách spisovatel Zdeněk Patrick. Vychází z úhlového měření. které musí být všude ve vesmíru stejné. U nás souvisí s posouváním jarního bodu neboli se zdánlivým otáčením hvězdné oblohy vždy o jeden stupeň za 70 let. Do výchozího bodu se tedy dostaneme za 25 200 let. Tato doba není konstantní. Staří Mayové uváděli 26 000 let. Tento cyklus se označuje jako Platónský rok. Jednotlivá znamení zvěrokruhu, kterých je dvanáct, se tedy střídají po 30°.

Základem sumerských počtů je tedy magické číslo 360, nazývané sar. Od něho Sumerové odvozovali nejen počty měsíců v roce (12), sumerskou hodinu, minutu, plošné, či váhové, míry, ale zřejmě i počty let vlády jednotlivých králů před potopou tak, jak jsou uvedeny v Seznamu králů. Nyní si připomeňme skutečnost, že relativně nedávno se sumerským odkazem operovali ještě naši prarodiče (pár, tucet, mandel, kopa).

Předpokládejme nyní, že časový údaj byl dán oběhem planety kolem ústřední hvězdy a vše bylo poměřováno tak, aby porozuměly i ty bytosti, které přicházely z jiného koutu vesmíru a jejich planeta obíhala své Slunce za 3600 (ale i 360) pozemských let. Vždyť i Bible uvádí, že jeden den boží trvá 1000 dnů pozemských. Je to pravděpodobně starověké vyjádření teorie relativity, nikoliv přesný přepočet času.

Z toho  si můžeme spočítat, že například Alalu král v Eridu o kterém je psáno, že vládl 28 800 let, vládl ve skutečnosti 28 800 : 360 = 80 let.

Nyní si musíme připomenout míru sar = 60 ginů

Jestliže jakákoliv planeta oběhne kolem Slunce a urazí-li tuto dráhu za libovolnou dobu, v libovolné vzdálenosti od ústřední hvězdy, po libovolné elipse - úhlovou dráhu 60 ginů = sar, představuje to 360° - 1 rok (1 gin = našich 6°). Pozemský sar by se stal neužitečným, pokud vznikl sám o sobě, nekonfrontován s časovou mírou odměřující časový interval srozumitelný pro všechny zúčastněné strany v tomto případě - délku panování předpotopních vládců.

Předpokládejme tedy následující možnost.

Oběhne-li Země 6 x kolem Slunce (překoná-li úhel 6 x 60 ginů = 360 ginů = 1 sar), pak hypotetický objekt - sídlo boha Marduka - urazí na své pouti kolem Slunce pouze 6 ginů.

Celý jeden sar (Mardukův oběh -1 rok) trvá (360:6) x 60 = 3600 pozemských let.

 

Jestliže tedy po potopě z nebes sestoupilo království do města Eridu a potom i do ostatních měst a Gaur král v Kiši vládl 1200 let, ve skutečnosti vládl pouze 1200 : 60 = 20 let, protože v tomto případě už bylo použito pozemské měřítko.

 

Ve třetí části Seznamu králů se dostáváme už k přijatelným časovým rozměrům trvání vlády jednotlivých králů, což nás může dovést k závěru, že se jedná už o současnou desítkovou soustavu.

 

            Závěrem si tedy můžeme položit otázku, zda tvůrci sumerského Seznamu králů nevěděli co zapisují nebo zda se nám pokusili zachovat všechny tři způsoby měření času.

 

Další skutečností, vyčtenou ze zmíněných eposů, je to, že tyto mimozemské bytosti pro uchování své civilizace potřebovaly k údržbě své planety (nebo vesmírného komplexu?) velké množství zlata. Pozoruhodná je skutečnost, že zlato a schopnost létat  je jako božský atribut zakódováno ve všech kulturách po celém světě. Kolikrát byli tito inteligentní tvorové na Zemi od jejího vzniku a jaký měli podíl na rozvoji života na Zemi se zatím nepodařilo zjistit. Nelze proto jednoznačně říci, zda o „naočkování" života na Zemi se zasloužila stejná inteligence, která později vytvořila myslícího člověka. Je zcela dobře možné, že Země měla podmínky pro život, které vyhovovaly jejich životním formám, nebo  jako přijatelné byly pomocí kosmického inženýrství (využití kosmických sil k cílevědomé tvorbě životních podmínek) dotvořeny a živé formy zde byly vysazeny a pěstovány. Vezmeme-li v úvahu, jak pouhý náklon zemské osy působí rozdíly v teplotách na jižní a severní polokouli, musíme dojít k závěru, že současná vzdálenost Země od Slunce nemůže být dílem náhody. Vždyť při každé sebemenší odchylce bychom se buď upekli nebo zmrzli.
Z překladu objevených hliněných tabulek vyplývá, že okolo r. 445 000 před naším letopočtem přistála na Zemi expedice 50 astronautů Nefilim, vedená Enkim, synem jejich krále  Anu. Jejich základna byla založena v jižní Mezopotámii a nazvaná E-ri-du (dům v dáli ). Pokus o těžbu zlata v Mezopotámii (nazývané Horní země) z mořské vody nebyl dostatečně produktivní, ale poté byla nalezena zlatá ložiska v Jižní Africe (nazývané Dolní země - Abzu). Abzu tedy není podsvětí, jak byl dosud většinou tento název překládán. V Mezopotámii astronauti vybudovali řadu základen (řídicí centrum pro navigaci raket - Nippur, sumersky „svazek nebe a země", centrum pro zpracování zlatých rud Bad-Tibira a další). Na zemi se jejich "politickým" šéfem stal Enlil, bratr "technického" šéfa Enkiho. Postupně se jich na jejich základnách na zemi usadilo až 600 (mužů i žen), označovaných jako Anunakové. Dalších 300 astronautů (nazývaných Igigi) pracovalo na oběžných drahách, kde obsluhovali stacionární satelity  pro přestup z dopravních raketoplánů ze země na rakety meziplanetární pro dopravu na Marduk.
            Práce v dolech ovšem byly nesmírně náročné a tak kolem r. 300 000 před naším letopočtem došlo ke vzpouře, kterou musel přiletět zažehnat sám velký šéf Anu. Enki obhájil vzbouřence poukazem na neúnosné pracovní podmínky a navrhl řešení: "Udělejme si z primitivních již na Zemi existujících opolidí klonováním otroka-dělníka na práci!"

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4575 | 38%)
Ne (3744 | 31%)
editor A.Radechovský , pomocný editor Daniel Škarda
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one